Popis
Členové zvláštního židovského oddílu, známého jako „sonderkommando“, byli jedinými očitými svědky masového vraždění ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Brzezinka. Nikdo jiný – kromě pachatelů samotných – nesměl vědět, co se v osvětimské továrně na smrt odehrává. Členové sonderkommanda nebyli však pouhými svědky – museli vykonávat tu nestrašnější práci, kterou si lze představit, byli totiž nuceni udržovat mašinerii smrti v chodu: prováděli přípravy pro hromadné vraždy nevinných obětí, statisíců lidí, včetně dětí a žen. Pomáhali při svlékání lidí před jejich vstupem do plynových komor, dopravovali jejich mrtvoly do pecí krematoria nebo je pálili na hranicích a odklizovali jejich popel. Protože však úkolem továrny na smrt nebylo jen vraždit, ale i vytěžit ze zavražděných, co se dalo, museli vězni zvláštního komanda mrtvolám nejdříve vytahovat zlaté zuby a stříhat vlasy. Šaty, peníze, šperky, zubní zlato, vlasy a dokonce i popel mrtvých – to vše přinášelo nacistickému státu zisk. Kromě toho čistili plynové komory, skládali a třídili šaty, prádlo, boty a ostatní věci po mrtvých. Někdy se stávalo, že se museli zúčastnit i přípravy vraždy vlastních rodičů, ženy, bratrů nebo sester a potom je spálit. Každý, kdo se zdráhal, byl okamžitě zavražděn. Většina z nich nepřežila. Sonderkommando nesměl nikdo opustit živý, všichni museli pracovat tak dlouho, až buď zemřeli vysílením nebo byli prostě ubiti a nahrazeni dalšími vězni. Někteří umírali dobrovolně – aby unikli hroznému osudu, vrhali se do plynových komor nebo se nechali zastřelit. Mnoho vězňů zvláštního komanda upadlo do apatie a beznaděje. Ale ne všichni byli ochotni kapitulovat a zemřít bez boje. Od října 1943 plánovala skupina uvnitř zvláštního komanda povstání. Tito muži věděli, že tím snížili vlastní šance na přežití na minimum. Tyto vězně držely při životě spo
